Články

Plechovky od nápojů můžete odkládat do žlutých pytlů společně s plasty.

Hliníkové plechovky od nápojů lze při svozu odpadů ukládat do žlutých pytlů společně s plasty. Současně lze takto třídit další kovové obaly od jídla, prázdné konzervy, kovová víčka, alobal, kovové krabičky, tuby, hřebíky, šroubky, kancelářské sponky a další drobné kovové odpady.

Z důvodu rekonstrukce železničního přejezdu na silnici I. třídy v Sadové bude procházet Dohalicemi objízdná trasa.

Upozorňujeme občany, aby dbali zvýšené opatrnosti v obci ve dnech 3. 7. - 8. 7. Objízdná trasa přes Dohalice je jednosměrná ve směru od Hořic na Hradec Králové a povede od přejezdu u firmy Lindr, okolo pošty, Horními Dohalicemi na výjezd u Orla.  

České dráhy  oznamují výluku na trati HNĚVČEVES - HRADEC KRÁLOVÉ hl. nádraží.

Výluka proběhne od 00:00 hod. dne 3.7.2023 nepřetržitě do 23:59 hod. dne 10.7. 2023

Po dobu výluky budou všechny vlaky ve vyloučeném úseku nahrazeny autobusy.

Zastávka  autobusu v Dohalicích bude na obvyklém místě u přejezdu u stezky k železniční zastávce.

Univerzita Hradec Králové  nabízí kurzy Univerzity třetího věku pro příští školní rok.

Kurzy jsou otevřené pro každého zájemce seniorského věku (tj. po dosažení věku spojeného s přiznáním starobního důchodu) se středoškolským vzděláním, a to do naplnění kapacity.

Účastníci U3V mají status posluchačů univerzity, nejsou však studenty ve smyslu zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů.

Výuka v ročních nebo semestrálních kurzech se koná zpravidla v rozsahu dvou vyučovacích hodin nebo ve větších blocích v zimním a v letním semestru.

Údaj týkající se hodinové dotace a organizace výuky je součástí bližších informací o každém kurzu. Jedná se studium prezenční.

Výše účastnického poplatku za většinu ročních kurzů činí 800,- Kč za oba semestry nebo 400,- Kč za jednosemestrální kurz.

Bližší informace naleznete na www.uhk.cz/u3v

V případě, že 30. 6. 2023 nebude naplněna kapacita kurzů, mohou se do nich přihlásit i zájemci ve věku od 55 let se středoškolským vzděláním.

Výuka probíhá na budovách Pedagogické fakulty UHK a dále v přednáškových prostorách Muzea východních Čech v Hradci Králové

Harrachové – vznešenost zavazuje -  recenze knihy

Aristokratické rody Zemí Koruny české lze rozdělit z hlediska času na celkově (předbělohorské a zároveň pobělohorské) i částečně kontinuální (pouze pobělohorské), z ekonomického hlediska na rody s majetkovým a společenským zázemím v českých i rakouských zemích a na rody výlučně zemské, spjaté s určitou částí habsburské monarchie.

Rodem celkově kontinuálním v českých i rakouských zemích byli Harrachové, nositelé erbu červeného štítu a v něm třech stříbrných pštrosích per vetknutých do zlaté koule (puklice?). Pocházeli ze zaniklé vesnice Harachy na jihu Čech, tvořili dvě rodové linie – českou (vymřela v roce 1725) a (horno) rakouskou, která dosáhla většího významu mj. povýšením Leonarda IV. z Harrachu do stavu říšských svobodných pánů v roce 1552 a ziskem říšského hraběcího titulu Karlem I. z Harrachu v roce 1623. Harrachové zastávali významné úřady, postupně přesouvali svojí hospodářskou a politickou aktivitu více do českých zemí, kde se posléze zabývali i národnostní otázkou a podporou vzdělanosti. V projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů padla volba na Harrachy a jeho 13. ročník je rodu věnován. Vrcholem harrachovského roku by měla být publikace nazvaná Harrachové – vznešenost zavazuje, vydaná v březnu roku 2023.  

PaedDr. Jan Luštinec (emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici a významný badatel o dějinách rodu Harrachů), Mgr. Petr Nosek (zástupce kastelána zámku Hrádek u Nechanic), Mgr. Adam Rejha (pracovník NPÚ) - napsali kompaktní „harrachovskou“ monografii. Splnili vytýčený cíl? Kniha je rozdělená do úvodu a šestnácti kapitol - textových medailonů o jednotlivých osobnostech rodu. Trio autorů důkladně využilo svých odborných znalostí a zkušeností s harrachovskými sbírkovými či archivními fondy. Dějinný příběh rodu je popsán věcně i objektivně (např. posouzení postojů Jana Nepomuka Antonína Harracha v době okupace v letech 1939 – 1945) a jsou vysvětlena přediva společenských i příbuzenských vztahů Harrachů. Podrobně se lze seznámit se složitými reáliemi raně pobělohorské doby (Isabella Kateřina z Harrachu jako manželka Albrechta z Valdštejna a věcné posouzení podílu arcibiskupa a kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu na procesu rekatolizace), ale informativně objevný je pohled na ekonomické a z nich vyplývající sociální vazby Harrachů k poddaným (posléze zaměstnancům) a kulturní mecenát (Jan Nepomuk Harrach jako podporovatel vzdělávacích institucí v českých zemích či sociální vztah Otty Jana Nepomuka Harracha k jeho vychovateli básníku Juliu Zeyerovi). Publikováno je množství dobových fotografií rodových sídel a značný prostor je věnován dějinám a popisu harrachovských nemovitostí v Čechách na Moravě i v Rakousku (Ferdinand Bonaventura a jeho syn Alois Tomáš Raimund Harrachové jako císařští diplomaté a zakladatelé obrazárny na zámku Rohrau) a údajům o jejich historii – v přehledu se pouze nenalézá podrobnější informace o současném vlastnictví a využití zámku v Brucku nad Litavou. Závěrečná část knihy se týká Harrachů žijících na Moravě (Janovice u Rýmařova, Kunín, Velké Meziříčí). Zajímavě se jeví nepřímé porovnání dvou odlišných životních osudů – veřejnosti známějšího Františka Harracha, který byl přítomen atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu (zakrvácený kapesník se nachází ve sbírkách velkomeziříčského zámku) a méně známé Marie Walburgy Waldburg – Zeil roz. Harrachové a jejího vzdělávacího mecenátu, vždyť žákem školy na zámku v Kuníně byl pozdější významný český historik a politik František Palacký.          

 Monografie Harrachové – vznešenost zavazuje - je stylově jednotná, kvalitní redigování výrazně přispělo ke kompaktnosti textu obsahujícího i četné poznámky a volně vložený rodokmen Harrachů. Autoři vytýčený cíl splnili. Kniha bude vrcholem 13. ročníku projektu Po stopách šlechtických rodů a může se stát pozváním k návštěvě památkových objektů spjatých nejen s Harrachy, ale i klíčem k pochopení jejich dějinné role.

PaedDr. Jan Luštinec, Mgr. Petr Nosek, Mgr. Adam Rejha: Harrachové – vznešenost zavazuje, ISBN: 978-80-906784-6-0, 212 str., 1. vyd., NPÚ – územní památková správa na Sychrově, Sychrov v roce 2023.  

Autor textu: Stanislav Vaněk

Jarní stezka pro děti je přístupná od 20.3.2023 do 10.4.2023.

Zveme Vás na jarní procházku spojenou  s plněním zajímavých úkolů.

Stezka začíná u železničního přejezdu, dále pokračuje kolem nádraží k Husově lípě a končí u školy. Vyplněné lístky s tajenkou vhazujte do školní poštovní schránky. Psací potřeby s sebou.

Poplatek za permanentku na  víceúčelové hřiště.

Do 31.3. 2023 je možno  hradit poplatek za permanentku na rok 2023 za užívání víceúčelového hřiště u školy. Permanentka pro  dohalické – 500,-Kč/rok.

Prodej kuřic se uskuteční každé úterý od 28.2. do 25.4.2023

ZRUŠENO OBECNÍ BRUSLENÍ! Bohužel, pro nepřízeň počasí je bruslení 3. 2. 2023 zrušeno. Náhradní termín bude upřesněn.

Poděkování tříkrálovým přátelům zde.

 ČT2 bude vysílát pořad Modrá krev 3, druhý díl 25.1.2023 bude věnován rodu Dohalských

Chovej se čestně, mravně a svému stavu přiměřeně. Tuto moudrou myšlenku předků si z generace na generaci předávají členové starobylého rodu bezmála sedm století... První doložené zmínky o hraběcím rodu Bořek-Dohalských se objevují ve 14. století. Původním sídlem byla tvrz Dohalice u Hradce Králové. Křestní jméno Bořek, v rodu často užívané, se časem změnilo v příjmení. V dnešní době žijí u nás potomci větve Zikmundovy. Roku 1764 byli nejprve povýšeni do stavu svobodných pánů a po sedmi letech do stavu hraběcího. Na rozdíl od jiných však neshromáždili mnoho hradů, zámků ani paláců. Bořek-Dohalští se vyznačovali silným vlasteneckým cítěním a za své hrdinské činy tvrdě pykali. Mimo jiné i o tom si bude František Kinský povídat s pokračovateli rodu. Jednoho z předků třeba týrali i v pověstném domečku na Loretánském náměstí. Měl za sebou těžký úraz, kdy mu havířský vozík najel na patu a přetnul Achillovu šlachu. „Otec si nikdy nestěžoval na to, co prožil ve vězení”, vzpomínal jeho syn Antonín. “Smál se absurdním situacím, jako když s Achillovou šlachou ležel v příbramské nemocnici na operačním sále, a i tam ho hlídali čtyři vydezinfikovaní bachaři, aby snad neutekl.” František Kinský ale navštíví i představitele mladší generace. Třeba Antonín hrabě Bořek-Dohalský je i vynálezcem. Toto je jeho pojízdná sklárna, kterou nejen vynalezl, ale i sám sestrojil. Se sklárnou kočuje po různých koutech naší země. Zájem je veliký. A to ani obdivující diváci netuší, že šikovný konstruktér a foukající sklář je sám pan hrabě.

Historická šlechta › Bořek-Dohalský z Dohalic – základní údaje (historickaslechta.cz)